KDE DOMOV TVŮJ? - Reportáže z cest - Irena a Jara

     ETAPA POTŠTEJN - SOPOTNICE (14km) 9.5.2009

Přes tři hrady!!! Viděli jsme, ale jenom dva hrady a jeden zámek :-))

    Ze začátku jsme chtěli jít doopravdy přes tři hrady, ale pak jsem si všiml, že jedna z tras vede přes hrad (spíše zbytky) Velešov, na kterém jsem ještě nebyl. A bylo rozhodnuto! Z Potštejna jsme se vydali kolem řeky Orlice do vesnice Záměl, kde byla první kontrola. Trochu to zkrátím. Další zajímavosti byly studánka Adélka, kostel U Marečka, zřícenina Velešov, vyhlídky Kapraď a Kazatelna, Modlivý důl, tábořiště Vochtánka, hrad Potštejn a kostel sv. Zikmunda v Sopotnici.

    Postřehy:

    1. Hrad Velešov je výborně upraven. Nedostatek je, že se naučná stezka (vybudovaly Lesy ČR), později ztrácí kdesi v lese. Měli by se trochu přiučit od značkařů KČT.

    2. Pochod byl senzačně připraven. Rekordní počet návštěvníků asi 5700. Za odměnu diplom a dřevěná medaile ve stylu TZ.

    3. V prodeji tři nálepky jako štítky na hole. Mé hůlce to teď ohromně sluší. Cena lidová pět kaček jedna.

    4. O zámek v Potštejně se majitelé manželé Nováčkovi vzorně starají. Mimo klasické prohlídky jsme si prohlédli i pěknou výstavu o historii pochodů "Přes tři hrady".

    5. Na Vochtánce by se dobře pařilo, ale musel by nám k tomu hrát Tomáš Linka :-))

Jara

Popisky k obrázkům:
 01 - Potštejn - ČD
 02 - jo, jo razítka to je moje
 03 - uvádí se, že u studánky stojí Adélka, ale to je chyba, vězte je to hastrmanka Manka
 04 - v pozadí hrad Potštejn, tam je ten poklad hraběte Chamaré
 05 - vyhlídka na Záměl a kostel sv. Marka
 06 - Jara
 07 - hrad Velešov
 08 - zase Velešov
 09 - cesta na vyhlídky
 10 - tady jsem se konečně vykašlal a zapálil si špínku
 11 - cesta je daleká
 12 - poslední vyhlídka
 13 - Irenka na Vochtánce, moc lidí, pivečko bylo, ale na žrádélko jsme odmítli stát frontu
 14 - Sopotnice - kostel sv. Zikmunda
 15 - hřiště v Sopotnici, hlavní město pochodu
 16 - vidíte tu spokojenost, nepropocené triko, pivečko, cigárko, záznamníčky a konečně se můžu poškrábat v oušku

     ETAPA BRNO STARÝ LÍSKOVEC (SEVASTOPOLSKÁ 7) - STŘELICE (8km) 22.3.2009

    Neděle probíhá celkem v klidu. Já a Jareček se doléčujeme z virózy. Mimochodem - dobrý recept jsem dostal od Solitéra. Jak jsem koupil, tak prodávám: "Jaro, potřebuješ teplo vnitřní - nejlépe slivovici, poté teplo vnější- z radiátorů, a v neposlední řadě teplo živočišné, tedy od Ireny. A všechna tato tepla spoj v jeden okamžik na jednom místě, ráno budeš slabý v kolenou, ale příznaky nemoci budou pryč!" V dalších emailech kladl důraz hlavně na teplo živočišné :-)) Irena mu dokonce za to poděkovala. Nevím, ale rytmus naší rodiny se pomaličku přesouvá do Solitérovy režie. Od Ireny pořád slyším: "Musím na trasu a teď ještě neustále skloňuje TEPLO ŽIVOČIŠNÉ." Ale abych přešel k té klidné neděli. Jareček se chvilku učí a chvílemi hraje hry na počítači. Irena si cosi uklízí a vaří. Já ležím v knihách, mapách a internetu. Plánuji naši další cestu na americký kontinent, za pár dní už odlétáme. Začítám se do knihy. K smrti vyčerpán sedím s ostatními dělníky ve stanovém táboře v panamské džungli. Ve dne se snažíme prokopat kanál a spojit Atlantický oceán s Pacifikem. Kamarádi mi umírají na žlutou zimnici, úplavici, neštovice a choleru. Začínám úmorně kašlat a rukou odháním dotěrné moskyty. Ze snění mne probírá hlas z dálky: "Čočková, čočková, hoši ke stolu." No nic o Panamě napíšu samostatnou reportáž, až se z toho pekla vrátíme a vlajku KSTS vyfotíme:-)) Je 17 hodin, já dojídám a Irena hlásí: "Musím na trasu". A je to tu zase!!! Na mé připomínky, že za chvilku bude tma nebere zřetel. Jareček na svou maminku užasle čumí. A za jejími zády si poklepává na čelo. "Musím, musím, musím!!!" No nic, hážu oko do mapy: "Když jinak nedáš půjdeš za Anetkou do Velenic".

    Start této etapy je od našeho domu. Konečně má Irena napojený náš panelák na akci KDT?!!! S hlavním nádražím v Brně ho spojí v týdnu. A já od Titanic Hall půjdu do Svatého Kříže zase jinudy. První úsek vedl do Ostopovic. Zimní vítr Irenu doprovázel. Na začátku Střelic se od místní paní dozvěděla, že nádraží je na druhém konci vesnice. Protože chtěla jet určitým spojem dala se do běhu a paní za ní křičí: "To stejně nestihnete". Irena doběhla na nádraží o dvě minuty později, ale vlak měl stejně 10 minut zpoždění. Je vidět, že i dvacet let po revoluci nejezdí naše mašinky s japonskou přesností. Nakonec si sedla ve Střelicích do vláčku a dojela do Brna. O sedmi už byla doma, v pořádku a plná dojmů. Věřím jí, protože já se taky vrátil z Panamy zdráv a se spousty zážitků. Ten Panamský kanál jsme prokopali. A kdo nevěří ať tam běží nebo spíš dopluje :-))

Jara

Popisky k obrázkům:
 1 zvonky - najdete nás :-))
 2 vchod
 3 náš panelák - všimněte si, že Irena náš dům nevyfotila na začátku trasy, ale až při příchodu domů :-))
 4. začátek Ostopovic
 5. Ostopovice - kaple sv. Jana Křtitele
 6. začátek Střelic
 7. Střelice - kostel Nejsvětější Trojice
 8. nádraží - Irena nám pěkně zrudla, to po tom běhu

     ETAPA PROSTĚJOV - BRODEK U PROSTĚJOVA (14km) 21.3.2009

    Irena opět nevydržela doma. Ráno šla na chvilku do obchodu prodávat a pak odjela autem do Brodku. Zde sedla do autobusu a přejela do Prostějova. A odtud už šla po svých do Brodku.

    Dojmy: Dlouhá cesta Prostějovem, kterou zpříjemnily až dva hřbitovy. Příjemné jarní počasí, sluníčko hřálo, chvílemi to bylo na krátké rukávy. Zemědělci už na polích. Moc krásné prý bylo, když viděla zemědělce v malém traktůrku. Nevím tedy co se jí líbilo více, jestli ten jinoch za volantem nebo obdivovala ten traktůreček. :-)))

Jara

     ETAPA VYŠKOV - BRODEK U VYŠKOVA 17.3.2009

    Irena se ráno dočetla v reportážích, že Džapa se vydal na trasu po práci. Tak se rozhodla, že vyrazí také. Mé přípomínky: "Po práci má následovat zasloužený odpočinek", nebrala vážně. Její etapa byla jasná.

    Auto zaparkovala ve Vyškově u stanice ČD a vydala se směr Prostějov. Ušla 13 km do Brodku u Prostějova a chtěla dále. Telefonem jsem ji upozornil: "Jareček má zase zvýšenou teplotu (už je dva dny doma s virózou) a já už taky kašlu." Konečně dostala rozum sedla do autobusu, který ji odvezl do Vyškova a posléze autem odjela za námi domů. Mám podezření, že Solitér po internetu rozšiřuje jakýsi divný bacil, protože má žena je vcelku normální, ale poslední dobou se začíná chovat, jak splašená kobyla. :-))

    Šlapalo se jí dobře, chvilku zima, chvilku vedro. Negativní zážitek - černá přejetá kočka.

Jara

    ETAPA SLAVKOV U BRNA - VYŠKOV

    Je nedělní brzké ráno - den klidu. Chci spát, ale Irena haraší. Po dotazu: "Co se děje??" Dostávám odpověd: "Valíme na trasu!!" Nedá se nic dělat, když Irena zavelí musím vstávat. :-)), ale tentokrát mám pocit, že zavelel Solitér!!!

    Dále už nebudu zdržovat. Cíl je jasný - Vyškov. Máme čas jenom dopoledne, tak si rozdělujeme etapy. Jarečkovi taky přiděluji etapu, ale ten hned odmítá, prý má plno učení :-)) a venku lije, jak z konve. Chci odložit den pochodu, když je tak hnusně. Irena se nedá a říká, že v Blesku psali... neděle bude prozářená sluncem. Ještě najdu druhý foťák a vyjíždíme.

    Prozíravě si vybírám první etapu. Za prvé je kratší a ještě jsem si neprošel židovský hřbitov za Slavkovem. Má drahá choť ochotně souhlasí, je ráda, když se může projít.

    Z auta neochotně vystupuji na slavkovském nádraží. Silně zatažená obloha a na můj dotaz Ireně, kde je sluníčko jsem dostal jasnou odpověď: "V prdeli". Nerad se loučím a přípomínám jí, že sraz je na stanici ČD v Rousínově, aby náhodou zase nedošla do Brna :-))). Irena přejíždí do Rousínova, zde parkuje náš starý a už nespolehlivý automobil a odjíždí autobusem do Vyškova.

    Trasu jsme v pohodě zvládli. Bylo to fajn až na neustálé Irenino remcání při odjezdu domů: "Já budu kvůli tobě nemocná. Dělat turistiku v takovém lijáku, kdo to vymyslel a ty než dojdu za tebou, tak si klidně vypiješ dvě piva, ale stejně tě mám ráda" .-)). Blíže o trasách u fotek.

Jara

Jara - etapa Slavkov u Brna ČD- Rousínov ČD - 8km
 01 nádraží zatím neprší
 02 chrám Vzkříšení Páně - průčelí stejné jako slavný chrám Madeleine v Paříži - už prší
 03 konec Slavkova - už se mi nechce dále, bolí koleno, záda a asi ledviny a to se začíná blížit jakési pohoří, domorodci zvané Serpentiny :-))
 04 židovský hřbitov - konečně památné místo, které jsem ještě při svých toulkách nenavštívil - začínám ožívat, bolesti jsou v čudu
 05 hřbitov je bohužel zavřený - bořím se do bláta
 06 v dáli - kaple sv. Urbana - místo mi známé, poutní a také dalekého rozhledu - svou roli měla také v bitvě o Austerlitz - asi i v záznamníku 25 vrcholů Brněnska 2
 07 trochu morbidity
 08 už vidím Rousínov

Irena - etapa Vyškov ČD - Tučapy - Komořany - Rousínov ČD - 14 km
 09 příchod z autobusového na vlakové nádraží
 10 štěstí při vymotání se z Vyškova
 11 Tučapy - leje
 12 mám telefonát, spletla jsem si cestu - jsem v New Yorku, pozornému pozorovateli neunikne cedule Komořany
 13 sošení
 14 Rousínov - památník odboje před starou radnicí
 15 pomník na místě, kde císař Josef II vyoral brázdu

    Reportáž o Ireně od Jary

    Je půl šesté ráno a já si na otomanu prohlížím mapy. Právě vstává má milovaná žena Irena. A ptá se mě: "Co zas plánuješ". Tak jsem ji informoval o Solitérově fantasmagorii. Moc se jí to zamlouvá a hned říká: "Kdy začneme?" Já odpovídám: "Někdy v budoucnu." Irena, ale dostane ohromný nápad a praví: "Já začnu hned dnes, vezu auto do opravny do Slavkova u Brna a odtud půjdu pěšky do Brna." Trošku ji brzdím: "Půjdeme některou z etap všichni v neděli." Dostane se mi odpovědi, že já bych ji zdržoval a furt honím lelky a Jareček pořád při chůzi mluví. Hodíme rychlé oko do mapy. Jasná akce Brno - Slavkov - Rousínov - Vyškov - Prostějov. Je rozhodnuto. Rychle jí dávám mapu a fotoaparát do batohu, aby cestu zdokumentovala. Mezi dveřmi ještě volám: "Nemusíš až do Brna, když nebudeš moci sedni někde na autobus." Za chvilku odcházím i já s Jarečkem z bytu, já do obchodu a on do školy. O půl osmé už mám telefon ze slavkovského nádraží: "Ty vole ve foťáku jsou vybité baterky, nebude fotodokumentace!!" Nakonec na náměstí ve Slavkově si Irena kupuje nové baterky a vyráží dále.

    Celou trasu zvládla pěšky a v Brně si ještě kousíček zašla na hlavní nádraží, aby navštívila povinné místo a pak už spěchala do cíle. Ten cíl byl náš obchůdek v ulici nad nádražím, kde jsme ji s bráchou netrpělivě očekávali a vzdávali ji hold. Došla o půl druhé a měla v nohách 27 km. Do soutěže "Kde domov můj" se počítá jen 26 km, protože na slavkovské nádraží šla z autoopravny, která je 1 km za Slavkovem a je mimo směr trasy.

    Jsem na svou ženu hrdý a těším se až ji vyšlu na další etapu. :-))

Jara

Trasa Brno - Prostějov (etapa Slavkov u Brna - Brno 26 km)
 Slavkov u Brna - nádraží ČD
 Slavkov u Brna - náměstí
 Křenovice
 Prace
 Kobylnice
 Šlapanice
 Brno - Slatina
 Brno - hlavní nádraží ČD