KDE DOMOV TVŮJ? - Reportáže z cest - Lenča

    Neděle 7.června 2009

    Pokračování započaté trasy Bruntál – Olomouc – Prostějov. Moc se mi nechtělo, ten gaučing poslední dva víkendy se mi zalíbil. Včera v sobotu bylo pošmourno a lilo, dnes ráno to nevypadalo o nic lépe, no ale vstala jsem v 6 ráno už jen proto, že jsem byla domluvena s KK41, že se potkáme v Prostějově. Ten úsek cesty nic moc, neustále mě provázel všudypřítomný hluk z nedaleké rychlostní komunikace R46, kterou jsem několikrát přefikla nebo podél ní jela. Zlaté Jeseníky! Sice moc kopců, ale jinak balzám na nervy. S KK41 jsem se nakonec nesetkala, protože v čase, kdy jsem musela již odjet zpět domů, byl ještě asi 35 km před Prostějovem.

Popisky k obrázkům:
 01 – Olomouc žst.
 02 – Olomouc – Slavonín
 03 – adijé Olomouc, vzadu pohoří Jeseníky
 04 – brrrr, R46
 05 – Olomouc-Nedvězí
 06 – Bystročice – památník padlým a základní škola
 07 – přesun do okresu Prostějov
 08 – náměstíčko v Olšanech u Prost. s parčíkem
 09 – Olšany u Prostějova
 10 – sjezd do Prostějova, resp. do Držovic
 11 – Držovice
 12 – hotel Romže, název dle potůčku, co teče Prostějovem
 13 – Prostějov a Držovice jedno jsou – jedno končí a druhé začíná
 14 – nádherný Národní dům na Vojáčkově náměstí
 15 – Prostějov žst.

Lenča

    Úterý 26.května 2009

    Tak jsem na doporučení Alpa spojila v Bruntále Kobylí rybník se stanicí ČD. A aby se neřeklo, pořídila jsem pár snímečků před 6 hodinou ráno kolem náměstí při vycházejícím slunci.

Popisky k obrázkům:
 01 – bývalý panský dům u zámku na Zámeckém náměstí.
 02 – náměstí Míru, v pozadí vlevo opravená bývalá radnice.
 03 – kostel u náměstí prokoukl po ořezu lip.
 04 – ani budova, v níž sídlí KB, není k zahození.
 05 – za těmi stromy vpravo je moje pracoviště, vzadu budova ČD Bruntál.

Lenča

    Sobota 9.května 2009

    Tak jsem se vydala spojit Valšov s Rýmařovem. Věděla jsem, že mě nečeká nic příjemného, protože mezi Bruntálem a Rýmařovem není žádná turistická trasa, jen silnice. A při představě těch kilometrů asfaltu, co musím spolykat, mě začalo klepat v koleně.

    Část trasy z Rýmařova kolem průmyslové zóny jsem musela šlapat opravdu jen po asfaltě, nebylo kam uhnout. Z Jamartic k Velké Štáhli jsem zabrousila raději na louky k meandrujícímu Podolskému potoku, ale nakonec jsem dorazila na podmáčenou louku, takže jsem vylezla zpět na asfalt. A protože jsem celou trasu šla v blízkostí kolejí, nakonec jsem skončila na nich.

    V Břidličné – v mé rodné obci - jsem se u bahňáku kochala výhledem na Velký Kotel, což byla pro mě novinka, že je odtud vidět. Naposledy jsem u bahňáku byla snad před 30 lety a to jsme jako děcka měli jiné zájmy. Z jiné části Břidličné, kde jsem bydlela, nikam do hor vidět nebylo. Docela zajímavé zjištění po tolika letech.

Popisky k obrázkům:
 01 – radnice v Rýmařově.
 02 – nádraží ČD Rýmařov, kde jsem si jako dítě hrávala na kládách, které se tam už nejméně 30 let nakládají na vagony, ale nebyl tam plot a asfalt.
 03 – závod Rodinné domky Rýmařov neboli Okal.
 04 – nevím, co to bylo v minulosti a čemu to sloužilo, ale je to pěkná architektura.
 05 – obec Jamartice, patří pod Rýmařov.
 06 – meandrující Podolský potok.
 07 – před Velkou Štáhlí.
 08 – tahle lokálka mě na trase Rýmařov – Valšov minula nejméně 5 x tam a zpět.
 09 – kamenná budova nádraží Velká Štáhle z r. 1885.
 10 – v centru obce Velká Štáhle si zrovna dostaveníčko daly nějaké bugatky či co.
 11 – v centru obce Velká Štáhle pod kostelem.
 12 – příchod do Břidličné – moje rodná obec.
 13 – rybník v Břidličné – v pozadí Velký Kotel s trochou sněhu.
 14 - naše dřevěná zastávka, která tam stojí, co žiju.
 15 – hlavní brána Kovohutí Břidličná. Je mi jedno, že teď se to jmenuje Al Invest, pro nás to budou vždy jen Kovohutě.
 16 - příchod do části Břidličná-lesy. Nic tam není, jen dva vybydlené baráky, stodola a zastávka vlaku.
 17 – zastávka Břidličná-lesy.
 18 – nakonec jsem slezla ze silnice dolů ke kolejím k řece Moravici.
 19 – cesta k Valšovu.
 20 – konečně Valšov. Na pražcích už jsem docela plandala nohama.

    Neděle 3.5.2009

    Po pátečním pochodu po vojenském prostoru Libavá jsem se zařekla, že mě nikdo už na túru po asfaltu nedostane. Přesto jsem se přemluvila, abych aspoň kousek kolem Bruntálu pochodila a nějaký bodík si vysloužila, aby do Bruntálu nemuseli chodit plnit soutěž KDT obyvatelé jiných měst a mě tak zahanbili. V sobotu večer jsem si pěkně v posteli prohlížela mapy okolí Bruntálu, ale to, co jsem hledala, jsem nenašla – nějakou „měkkou“ cestičku. Se slzou v oku jsem zjistila, že budu šlapat hezky po asfaltu do Moravskoslezského Kočova a do Valšova, což je sice jen 7 km, ale na moje kolena i to stačí. Potřebovala bych takové ty boty na skákacích pružinách. A to není konec, pokračování od Valšova dále po trase je zase jen asfalt, žádná vytoužená turistická cesta.

    Cesta byla kupodivu zajímavá, protože jsem měla čas se kochat tím, čeho bych si normálně na kole nevšimla. Hned v Bruntále u Kobylího rybníka v rušném centru sídliště, od kterého jsem vyšla, jsem honila černou kozenku, která zdrhla přes plot ze zahrady domu dětí a mládeže, kam patřila. V Kočově jsem se snažila komunikovat s kravkami, ale nic z toho nebylo. Poté následoval osel u farmy, který po mém přiblížení k plotu, se projevoval natolik hlasitě, že jsem místo raději rychle opustila. Tož tak, návrat domů vlakem z Valšova do Bruntálu.

Popisky k obrázkům:
 01 - výchozí rozcestník – po zelené do Mor. Kočova 4 km
 02 – Kobylí rybník při příjezdu od Olomouce
 03 – začátek naučné stezky na Uhl.vrch
 04 – jedno zastavení křížové cesty místního řezbáře Fr.Nedomlela
 05 – vstup do Mor. Kočova
 06 – kostel na Uhl. Vrchu, pod ním zřetelné sopečné podloží
 07 – rozcestník v Mor. Kočově - po zelené do Valšova 3,5 km
 08 – tak to mají nachystané v Kočově
 09 – obyvatel Kočova na farmě
 10 – tak mě vítal Valšov z té horší strany
 11 – cesta přes pilu k žst.
 12 – před nádražím ve Valšově

    Pátek 1.5.2009

    Na 1. máje jsem vyrazila poprvé do otevřeného vojenského prostoru Libavá. Každým rokem jsem se tam chystala, ale nikdy to nevyšlo, až letos.

    Vůbec mě nenapadlo, že bych tuto „procházku“ mohla pojmout jako součást plnění KDT a tímto děkuji Solitérovi, že mě navedl. Škoda jen, že jsem sebou neměla foťák. Sem tam se něco nafotit dalo.

Popis trasy:

1. Ráno v 5.37 odjezd vlakem z Bruntálu do Hluboček-Mariánské Údolí.
2. Trasa Hlubočky–Mariánské Údolí – obec Mrsklesy, 2 km.
   Zde bylo vstupní stanoviště – 20,-Kč poplatek, nafasování mapy.
3. Obec Mrsklesy – Bílý kámen, 5 km.
   Jedná se o obrovské balvany v lese, natřené vápencem, s vyhlídkou do kraje a váže se k nim pověst.
4. Bílý Kámen – Strážisko, 3 km.
   Strážisko je kopec, vyhlídka do kraje, zahlédnuty 3 srnky.
5. Strážisko – Bores, 1 km.
   Bores – to je jediná zachovaná budova, kterou jsem na trase zatím viděla. Je to vlastně zámeček, velmi zachovalý a je z něj ubytovna pro vojáky. Viz foto z mapy.
6. Bores – Velká Střelná, 2 km.
   Velká Střelná - zmizelá vesnice. Za ní kousek odbočka na pozorovatelnu, odkud jsme pozorovali tankové bojiště, tedy hlínu a hlínu. A protože vanul dosti silný vítr po celý den, tak jsme si to všichni užili.
7. Velká Střelná – Smilov, 3 km.
   Smilov – zmizelá vesnice. Tady jsem si pošmákla, protože jsem tušila, že něco velmi starého najdu. Ona nás k tomu sice nasměrovala cedule na nějaký památník, ale to mi nevadilo. Nejdřív jsem štěstím plakala, když jsem uzřela pozůstatek hřbitovní zdi, na které už rostl lesík. Pak se objevil památník, který byl psán německy a byl nalezen v r. 1991. Možná ale kecám, už si nepamatuji, co tam bylo česky napsáno. Když nemám foťák, jsem vyřízená. No a pak pár starých schůdků v hlíně do lesíku a na jednom stromě cedule, že zde stával kostel a nějaké staré základy domu.
8. Smilov – Smilov žst., 4 km.
   Cesta dolů do údolí Bystřice příjemným lesem, kde tak nefoukalo, ale protože bolest nohou byla příšerná, tak jsem si přála už sedět ve vlaku.

    Celkem ušlapáno 20 km.

    Ve vojenském prostoru byli tisíce cyklistů a jen pár pěších turistů, co si ničili nohy na nekonečném asfaltě. Příští rok jedu určitě na kole. Lenča

    Neděle 19.4.2009

    Pokračování již započaté trasy Bruntál – Olomouc. Jelo se mi moc dobře, prakticky jsem sjížděla z podhůří Jeseníků k Olomouci hezky klesajícím terénem. Opačně bych to teda jet nechtěla. Potkávala jsem funící a zpocené Olomoučáky v tričkách a bermudách, zatímco já byla navlečená do šusťákovek a mikiny, protože mě z kopce dost chladil vítr a při výjezdu z Bruntálu bylo v 9,30 jen 9°C. Tož tak.

Lenča

Popisky k obrázkům:
 01 – nádraží ČD Moravský Beroun.
 02 – takhle si představuji cyklotrasy – nikde nikdo.
 03 – takhle mě vítaly Hraničné Petrovice.
 04 – Hraničné Petrovice.
 05 – takhle jsem je opouštěla.
 06 – Jívová – docela pěkná vesnice.
 07 – Jívová má moc krásný kostel i zevnitř, bohatě zdobený freskami, obrazy; vpravo radnice.
 08 – celá fotka je jedno golfové hřiště u obce Dolany-Véska u Olomouce.
 09 – cedule na domě v Dolanech (Ústav chudých založen z nadace manželů Antonína a Marie Brandových měšťanů Olomouckých rodem z Dolan MDCCCLXXX).
 10 – obecní úřad v Dolanech –dvoje sluneční hodiny.
 11 – hned naproti likérka, ale nic zadarmo nenalévali.
 12 – výjezd z Tovéře, v dáli už mě vítá Sv. Kopeček u Olomouce (klášter + ZOO).
 13 – pod Sv. Kopečkem a obcí Samotíšky.
 14 – a teď už tradá do Olomouce rovinatou Hanou po pěkné cyklotrase.
 15 – přednádražní prostor v Olomouc z té hezčí strany.
 16 – tu druhou stranu přednádražního prostoru jsem ani nepoznala, všechno rozkopané.
 17 – před odjezdem domů.
 18 – cyklomapa.

    Neděle 12.4.2009

    Letošní nezvykle teplé jarní počasí mě ponouklo, abych i já nezvykle dříve osedlala svého oře o dvou kolech a jednom řetězu a vyrazila si pro nějaké body. Podotýkám, že zásadně nevyjíždím na jaře dříve, dokud pořádně nezaprší a nespláchne se prach po zimě, který víří okolo jedoucí auta, a taky pokud není alespoň 18°C. Tuto zásadu jsem porušila, abych si vydřela pár bodů – v neděli, co čert nechtěl, bylo v Bruntále v 11 hodin jen 13°C, ale svítilo slunko, a při mém návratu v 16 hodin bylo 14 °C. Ale KSTS občas dělá se svými členy divy, i takovými paličatými hlavami jako jsem já.

    Musím říci, že většina trasy Bruntál – Moravský Beroun je vedena po hlavní silnici č. 45, která dále vede přes Šternberk až do Olomouce. Osobně tuto trasu jsem teď jela podruhé v životě a už to, doufám, nikdy neudělám. Zaplaťpánbůh, že byla neděle a potkala jsem asi jen 4 kamiony, ale zato nespočet osobních aut, která mě míjela 100 km rychlostí. Souběžná cyklotrasa neexistuje, pouze mezi Bruntálem a Valšovem, pak jen velkou oklikou a zajížďkou. Loni jsem tuto trasu jela opačně, tenkrát ten provoz byl horší a cvakala mi prdelka strachy.

Lenča

Popisky k obrázkům:
 01 – nádraží ČD Bruntál nově opravené + moje kolo.
 02 – nad Bruntálem ve směru na Mor.Kočov – pohled na Velký Kotel, vpravo neviditelný Praděd, v popředí rozestavěné pohřebiště.
 03 – Mor. Kočov, v pozadí mezi stromy kostel na Uhlířském vrchu.
 04 – sopka Uhlířský vrch s kostelem.
 05 – kostelíček v Mor. Kočově, hodiny mu jdou přesně. Vesnička je táhlá, udržovaná, radost pohledět. Leží mimo frekventovanou silnici č.45, ale souběžně s ní.
 06 – Valšov – malá vesnice ležící na hlavním tahu Bruntál-Olomouc, nedochovalo se nic historického, železniční křižovatka – odbočná trať na Rýmařov, drobový kamenolom.
 07 – rozcestník za Valšovem, zde začíná nepříjemná cesta pro cyklisty až do Dětřichova n.B., odbočka doleva je na přehradu Slezská Harta – pro cyklisty ráj.
 08 – pohled zpět, to malinké bílé na obzoru je kostel na Uhlířském vrchu a pod ním Mor. Kočov, kterým jsem před chvilkou projížděla.
 09 – obec Lomnice. Táhlá obec při silnici, ničím zajímavá, jako by se v ní zastavil čas.
 10 – obec Lomnice – kostel.
 11 – nejhorší úsek cesty do Dětřichova, žel. přejezd je zvýrazněn už zdálky, časté nehody.
 12 – konečně Dětřichov n. B.
 13 – kostel v Dětřichově bez věže, která spadla při jakési vichřici a vidíte ji vlevo na zemi.
 14 – v Dětřichově jsem mohla konečně odbočit z autostrády na vedlejší cestu do Mor. Berouna a tím jsem přejela z Moravskoslezského kraje do Olomouckého.
 15 – příjezd do Mor. Berouna - na návrší mě vítal 1. kostel.
 16 – po sjezdu z kopce jsem potkala 2. kostel, hodiny ukazují přesný čas.
 17 – náměstí v Mor. Berouně – prochází jím hlavní tah Olomouc – Opava.
 18 – jedna z opravených budov na náměstí v Mor. Berouně.
 19 – nádraží ČD Moravský Beroun.